Co je zážitková pedagogika?

Prožitek
Ve stavu plynutí (hladina flow) je člověk natolik zaměřen na vykonávanou činnost (na bezprostřední prožívání), že ji přiřazuje maximální důležitost. Mezi hlavní myšlenky této teorie se řadí postulování prožitku jakožto obsahu vědomí (proto jsem svoboden od vnějšího nátlaku - např. reklamy či okolí - na můj způsob prožívání), formulace autentického prožívání, tj. skutečnosti, že optimální zážitek je sám sobě cílem, či hodnocení stavu plynutí transformujícího naše já k větší komplexnosti, propracovanosti a ucelenosti. 

Některé z neoddělitelných charakteristik prožitku jsou:
- Komplexnost (charakteristika lidského způsobu existence, odlišující se od možné redukce pouze racionálním uchopením)
- Verbální nepřenositelnost (s větším úspěchem u mýtů a umění než vědy)
- Nedefinovatelnost (nezbytné vlastnosti jazyka se stálým pojmovým aparátem stírají plnost prožitku v definičním vymezení)
- Jedinečnost (jedinečná událost v širším prožitkovém proudu)
- Intencionální zaměření (prožitek je neoddělitelný od svého "obsahu", sounáležitost prožívajícího jedince a prožívané události)

Pro zážitkovou pedagogiku je prožitek vždy pouhým prostředkem, nikoliv cílem. Cílem pro ni zůstává starořecký výchovný ideál, všestranný rozvoj k harmonii směřující osobnosti.
Slovem prožitek bychom rádi akcentovali více aktivitu než pasivitu prožívání a především jeho přítomnostní charakter. Pro okamžik přítomné aktivity (tělesné i myšlenkové) tedy vyhrazujeme slovo PROŽITEK. Jestliže však tento prožitek uplyne do minulosti a my se k němu vracíme (ve vzpomínce, analýze...), můžeme tento modus označit jako ZÁŽITEK a teoretické postižení oboru jako "Zážitkovou pedagogiku". Cílem výchovy prožitkem je získání určité trvalejší podoby prožité události, jejíž výsledky můžeme uplatnit i v jiných situacích. Tuto formu pak můžeme nazývat ZKUŠENOSTÍ (zkušenost nezískáváme pouze přímým prožíváním, naopak, většina zkušeností i poznatků pramení ze sociálního sdílení a komunikace, z přejímání zkušeností druhých). 

(GYMNASION č. 1. 2004 str.13,14,15)

Co ješ to výzva? 
vzrušující prožitek (který jsme zažili i dříve, ale je pro nás stále vzrušující), 

nebo nový zážitek, nebo setkání s nebezpečím (v jeho známé nebo neznámé formě), 

nebo zapojení do něčeho mnohem obtížnějšího, než je pro nás běžné, než jsme dříve svedli, o co se pokusili, 

nebo aktivita, jejíž výsledek je nepředvídatelný, 
nebo když hovoříme o něčem, co v jazyku humanistické výchovy můžeme popsat jako"vedoucí k vyšší seberealizaci", 

nebo když uvažujeme o výzvě ve smyslu fyzické soutěže, a to z popisů šampiónů a vyzývatelů?

Pro některé může výzva znamenat jednoduše přepis starého přísloví: "Bez úsilí a bolesti není žádný zisk". V originále:"No strain, no pain, no gain."

Jednu z nejdůležitějších věcí, kterou si musíme uvědomit, pokud používáme výzvu jako prostředek výchovy je, že výzva, stejně jako krása, je pouze v očích toho, kdo ji zažívá.

Vnímání výzvy je něco jedinečného pro každého jedince. Můžeme dokonce říci, ževnímání výzvy je pro jedince významnější, než výzva samotná.

Zkušenostní učení
Od klasického způsobu vyučování prostřednictvím učebnic se liší bezprostřední zkušeností žáků, které zvyšuje efektivitu jeho působení. 

Učení na základě zážitků a zkušeností je založeno na předpokladu, že se student nejvíce učí aktivní činností.
Na outdoorových kurzech nejsou znalosti žákům předávány jako při "klasickém" vzdělávání. Učení probíhá přirozeným způsobem, tedy řešením situací vyžadujících nové dovednosti a způsoby jednání.

Umístění aktivit do prostředí, které je odlišné od běžného pracovního prostředí jako je školní třída, přinese svobodu pojetí učiva a myšlení zúčastněných, čímž podporuje aktivní interakce mezi studenty a učiteli. 

Na základě prožitých situací účastníci získávají životní zkušenosti, které se nedají vyčíst z žádných knih.